Radši bez názvu..

13. května 2014 v 21:25 | Kayleight.. |  Nezajímavé kecy..
pff.. večer.. další večer..
Ta zvhrlá část mého já si přeje, aby byl tenhle večer mým posledním..
Ne, vlastně si to přeje i ta druhá část, ta, která se vždy snažila být trochu "pozitivnější" a hledala i v naprosté tmě aspoň malou jiskřičku naděje..

Achjo..

Sedím ve tmavém pokoji, ozářeným pouze bledým světlem lampičky, kterou zde na stole mám.. Poslouchám hudbu, piju čaj a přitom si zahřívám ledově studené ruce o hrnek, který se vysokou teplotou čaje nahřál..

..přemýšlím..
..sním..
..doufám..
..a zároveň sama v sobě ubíjím ty poslední zbytky naděje..

Připadám si tady tak sama.. Ne, já vlastně jsem sama..
Můžete se někdy cítit osaměle i přesto, že je kolem vás spousta lidí.. Tím nechci říct, že jsou zde kolem mě davy lidí, vždyť celý dům obývá spolu se mnou už jen rodina, ale já mám prostě pocit, jako kdybych se topila v prázdnotě..

Přála bych si, aby se tu teď objevil.. Aby se zjevil v jednom ze stínů v pokoji, přišel ke mně a objal mě.. Chtěla bych se k němu přitisknout, pevně ho držet a už nikdy nepustit.. Cítila bych jeho teplo, které by pomalu zahřívalo mé chladem zkřehlé tělo a mlčky bychom tam tak stáli uprostřed pokoje a navzájem se ochraňovali před vším zlým, co nás předtím trápilo..
O kom to vlastně píšu..? O osobě, ke které mě poutá cosi silného a neviditelného, co ani nedokážu nazvat nebo blíže definovat.. A to i přesto, že nás dělí veliká vzdálenost..

"Lidé jsou andělé s jedním křídlem.. Když se dva obejmou, mohou létat.."

Někdy se mi zdá, jako kdyby se něco takového opravdu stalo.. Vidím ho tak živě, jako kdyby tu byl se mnou, stál tady a hladil mě po vlasech.. Pak ale natáhnu ruku, abych se dotkla té jeho a najednou nic.. Uvědomím si, že to vše jsou pouze představy..
..vžene mi to slzy do očí..

Chci se rozplynout, zmizet.. Rozpadnout se na miliony malinkých zrnek prachu, které vítr rozfouká i do těch nejvzálenějších koutů světa, které jsem nikdy nedostala šanci navštívit..

...

Připadám si, jako kdyby mě vyhnali nahou a spoutanou do nějakého ponurého města, plného těch nejhorších lidí, kterým se žádný zlý skutek neprotiví a neostýchají se někomu ublížit..
Bezbranná, bez pomoci a bez naděje v lepší zítřek..

..pomoc..



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 13. května 2014 v 23:06 | Reagovat

... a pak přišel okamžik, kdy pocítila křehkost a neznatelnost hranice mezi topením se a plaváním ...

2 Kayleight Kayleight | 14. května 2014 v 14:36 | Reagovat

[1]: ..přestala se snažit o to, aby své tělo udržela nad hladinou. Naposledy se nadechla, uvolnila se a nechala celý svůj život zmizet ve vlnách vody chladnější, než byla ona sama..

3 Online časopis Simix Online časopis Simix | Web | 14. května 2014 v 17:36 | Reagovat

Moc pěkný blog :D

4 Kayleight Kayleight | 14. května 2014 v 18:03 | Reagovat

[3]: Děkuji..

5 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 16. května 2014 v 15:22 | Reagovat

kráása! :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama