Kapka naděje..

8. května 2014 v 13:55 | Kayleight.. |  Nezajímavé kecy..
Nedávno se mi stala taková "zvláštní událost". Nepamatuji si přesně kdy, dny mi splývají do jednoho a jediné, co rozeznávám, je neustálý koloběh - ráno - odpoledne - večer, ale tuším, že to bylo v pondělí, protože nás čekaly po obědě ještě další dvě hodiny vyučování..
Ta událost se mi stále přehrává v hlavě a pořád odolává mým pokusům ji odtud vytěsnit.
Safra..

Po vyučování jdu vždy na oběd do školní jídelny. Popadnu příbory a tácek, naložím si jídlo a jdu si sednout ke stolu. Sama. Vždycky sedím sama. Potom pomalu jím, přemýšlím nad různými hloupostmi a snažím se nevnímat hluk, smích a cinkání příborů, ozvývající se od jiných stolů.. Je to k zbláznění..
Nevím, jestli to znáte. Možná že se vám to už párkrát stalo, ale u mě je tahle situace téměř takovou "denní rutinou".

A co se tedy stalo..?
Seděla jsem, jedla a přemýšlela - ostatně jako vždycky, a najednou se za mými zády ozvalo
,,Můžu si přisednout ?".
Trochu jsem se lekla a téměř okamžitě znervózněla. Teprve po pár vteřinách ticha se mi podařilo ze sebe dostat to pitomé "ano".. Lidé si ke mně většinou nesedají.. Snad jen, když je jídelna přeplněná a stěží se hledají volná místa, ale ten den tam bylo jen pár obsazených stolů..
Posadil se za mnou jeden kluk. Trochu ho znám, chodí do devátého ročníku a občas ho potkávám na chodbě.. Moc toho o něm nevím. Snad jen to, že se rád baví s lidmi a dokáže si udělat srandu snad ze všeho. A také vlastně vím, jak se jmenuje. Párkrát mě dokonce pozdravil na chodbě, ale vždy jsem se styděla a odpověděla tak potichu, že to snad ani nemohl slyšet..

Čekala jsem, že se za chvíli ozve ta zdvořilostní otázka ,,Jak se máš?", jejíž odpověď stejně tazatele ani nezajímá a v duchu jsem si už připravovala odpověď ,,Jo fajn, co ty?", ale bylo ticho..
Teprve po chvíli mi položil otázku, ale úplně jinou, než jakou jsem čekala..
,,Ty s lidmi moc nemluvíš, že..?"
Nejdříve jsem nevěděla, co říct, ale pak jsem ze sebe nějakou vyklopila ,,Ne, nemám chuť se s lidmi bavit.. Jsou zlí.."
Jo, hloupost. Mohla jsem taky říct něco pozitivnějšího.

No.. Nakonec jsme se spolu bavili celou přestávku a rozloučili se teprve před mojí třídou, když zazvonilo.. Bavili jsme se o životě, o smrti - i tom, co po ní následuje a ještě o několika jiných věcech.. Bylo to asi poprvé za poslední rok a půl, co jsem dokázala s někým "normálně" mluvit.. A mě samotnou to hrozně překvapilo.. Asi proto jsem mu toho vyklopila víc, než bych měla..
Další den mě zase pozdravil a usmál se na mě, ale nedostala jsem příležitost si s ním promluvit..
Jsem z toho zmatená.. Nevím, zda to bylo vše doopravdy a nebo zda to nebyl jen některý z hloupých vtípků dospívajících kluků, i když to podle mě není až tak pravděpodobné..
Kdoví, jak se to nakonec vyvine.. Půlka mého "Já" si přeje s ním zase mluvit a ta druhá ho už nechce nikdy vidět, aby se něco náhodou nepokazilo, abych to nezkazila já, jak je již mým zvykem, a nebo aby se náhodou nestal jen další z obětí mého příšerného negativismu..

Vlastně si ani nejsem jistá, jestli s ním ještě někdy promluvím.

To je stejně jedno..



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Darna Darna | 8. května 2014 v 14:20 | Reagovat

je to ako z nejakej knižky .... :) krásne, možno by bolo zaujimavé napísať autobiografiu :)

2 Kayleight Kayleight | 8. května 2014 v 14:33 | Reagovat

Autobiografie? Eh.. Nevím, zda bych vůbec byla schopná něco takového napsat a i kdyby ano, stejně by ji sotva někdo četl..
Možná by bylo dobré zanechat po sobě nějaký odkaz, který zde zůstane i po naší smrti, třeba i ve formě knihy, ale na tohle já nejsem..
Tak či tak, děkuji.. :-)

3 Pavlína Pavlína | Web | 8. května 2014 v 20:15 | Reagovat

Ahoj,podívejte se prosím na můj blog a okomentujte,díky :)

4 Lu ic Lu ic | 10. května 2014 v 13:41 | Reagovat

Ahoj, napiš knihu. Máš na to

5 Kayleight Kayleight | 11. května 2014 v 19:31 | Reagovat

[4]: Eh.. Obávám se, že by to bylo k ničemu..

6 Kayleight Kayleight | 11. května 2014 v 19:39 | Reagovat

[3]: Na tvůj blog jsem se podívala, ale už jenom ten název mě zarazil.. "Hubnout až na kost".. Nepodporuji žádné pro-ana blogy, ani blogy o hubnutí. Dříve jsem trpěla anorexií a věř mi, že něco takového už nikdy nechci vidět..

7 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 12. května 2014 v 11:33 | Reagovat

Dostala jsi obrovskou šanci, byla by škoda té šance nevyužít. Zkus to, nic ztratit nemůžeš. :)

8 mellower mellower | Web | 22. června 2015 v 12:24 | Reagovat

pujcim penize vsetin :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama